Smuteční síň se nachází v Kapli sv. Michala v Bruntále

Kaple sv. Michala je volně stojící monumentální zděná osmiboká centrální stavba s čtyřbokou sakristií s oratoří v patře, krytá helmicovitou střechou završenou polygonální lucernou se zvonem a křížem. Vstup do kaple je ze severní strany portálem zdobeným po stranách pilastry, nad portálem jsou umístěny kamenné erbovní desky se znaky velmistra Řádu německých rytířů Jana Kašpara z Ampringenu (1664–1684), místodržícího Jana Viléma Zochy (1670–1682) a domácího komtura Bedřicha z Asseburgu.

Kaple byla postavena jako hřbitovní na popud velmistra Řádu německých rytířů Jana Kašpara z Ampringenu a místodržícího Jana Viléma Zochy. Dekret k její výstavbě byl vydán již 24. 4. 1670, dokončena byla v roce 1674. Autorem projektuje byl pravděpodobně italský architekt Carlo Fontana. Hřbitovní kaple, ke které se dvakrát v roce - 22. 7. na den sv. Máří Magdaleny a 8. 9. na svátek Narození Panny Marie - konala procesí, byla od svého vzniku upravována a opravována několikrát: v letech 1722, 1749, 1790, koncem 19. století, ve 3. čtvrtině 20. století a naposledy v letech 2005–2010. Základní architektonický výraz kaple jako stavby raného baroka se ani po těchto úpravách nezměnil; některé z nich však zanechaly trvalé stopy. Patří k nim výměna šindelové střešní krytiny za břidlici v roce 1849 a v 60. letech 20. století za měděný plech, likvidace původního štukového portálu a výstavních dvoukřídlých vstupních dveří za nízké na přelomu 19. a 20. století a poslední úprava portálu počátkem 21. století, osazení kamenných náhrobků na fasády v průběhu 20. století a jejich zpětné uložení v interiéru koncem 20. a počátkem 21. století, likvidace původního interiéru včetně zazdění oken, odstranění oltáře a překrytí kamenné dlažby mozaikovou betonovo-mramorovou ve 3. třetině 20. století, revitalizace včetně otevření oken, obnovení okapových chodníků, dveří a oken při poslední opravě.

Kaple, která byla v roce 1976 upravena na smuteční síň, je dlouhá 13,3 m a široká 10,5 m. Po celém obvodu ji člení lizénové rámy, mezi které jsou vložena velká oválná okna a v přízemí okna se záklenky s původními provlékanými kovanými mřížemi. Interiér člení široké pilastry s římsovými hlavicemi sbíhajícími se do osmibokého vpadlého terče pod polygonální kopulí. Pilastry nesou úseky vlysu a prolamovanou průběžní hlavní římsu. Mezi nimi jsou vysoké okenní niky s okny ve dvou řadách, které rozjasňují a zpříjemňují celý interiér. Proti hlavnímu vstupu je patrná mělká nika, ve které dříve stál oltář – sochařské dílo Josepha Baucha. Monumentální dřevěná polychromovaná socha sv. archanděla Michaela s mečem a štítem, která představovala ústřední motiv oltáře, je dnes přemístěna do kaple bruntálského zámku. Na stěnách jsou umístěny dvě votivní desky věnované poslednímu odpočinku kněze Heinricha Schmidta, který zemřel v roce 1823, a posledního místodržitele Řádu německých rytířů na Moravě a ve Slezsku Karla Josefa Marii z Bourscheidu, pochovaného zde v roce 1820. Kamenné náhrobní desky, ve 20. století zazděné do vnějších stěn kaple, byly sejmuty a umístěny do interiéru. Nejstarším je náhrobník Jana Staršího z Vrbna z roku 1559. Z roku 1643 je náhrobní deska dětí Balthasara Höppera – syna Balthasara a dcer Ursuly, Marie a Susanny, další s nečitelným textem je z roku 1695. Z roku 1737 je náhrobník Susanny, manželky pana J. W. Huratza, pozdějšího primátora města. Nejmladšími náhrobníky je sochařsky pojatý náhrobek Gottfrieda Joseph Classe z Deutschenkirchenu z roku 1797 a empírový Kateřiny Gebauerové z roku 1811.

(zpracováno dle Seznamu nemovitých kulturních památek okresu Bruntál  a textu Ľ. Mezerové „Hřbitovní kaple sv. archanděla Michaela v Bruntále)